Únor 2008


1.2. 2008 pátek
Včera večer jsem přiletěl do města Prahy a dnes sobě pravil: "Ale no tak. Zanech nesmyslných předsudků. Pohleď na dílo nejlepších architektů obývané nejlepšími lidmi. Pohled na matičku Prahu, město stověžaté. Zanech zbytečné nechuti, neboť Praha tě vždy s otevřenou náručí vítá, duši i tělo obdaří nečekanými zážitky!"

Inu - obdařila.

Hned po ránu jsem zašel ve čtvrti Žižkov do mé oblíbené pekárno-jídelny a dal si dvě housky.
Poprvé jsem se nekoordinovaně poblil asi deset minut poté. Podruhé asi za hodinu, když jsem přinutil zastavit řidiče autobusu na lince Praha-Žatec. Potřetí na té samé lince asi pět minut před příjezdem do cílové stanice.

2.2. 2008 sobota
"Doprdele, zase to nefunguje, na to se vyseru!", šeptá si pro sebe matka. Já stojím matce za zády a s odevzdaností sobě vlastní působím jako počítačový poradce typu "klikni na ten křížek a zmáčkni tu klávesu".

"Já jsem tak blbá, sakra. Vyseru se na to!"

"Hlavně klid. Zkus to znovu. Třeba za těch předchozích dvacet osm neplatných pokusů může počítač."

"Ještě ty si ze mě dělej prdel, vole. Zatraceně!"

Po dvou hodinách se matce nakonec skutečně podaří přemístit fotografie z fotoaparátu do počítače.

"Ha! Vidíš? Tady jsem byla na pařbě na chatě! A koukej, tady se Fanda ožral a poblil! Hele, vidíš? Tady je nekuřácká hospoda mojeho kolegy. Tam jsme se taky ožrali!"

Zanechávám jásající matku napospas technice a odlétám zpět do Irska.

3.2. 2008 neděle
"Hej! Vot ár ju dujing hír?", dí irskou pidgin english poněkud nerudný irský průvodčí ve vlaku do Ballyhaunis.
/Dobrý den - co tu děláte?/

"É...ééé...é! É... sorííí, aj nou íngliš!", odpovídám statečně a nasazuji výraz ještě dementnější, než jakým obvykle obdařuji okolí.
/Omlouvám se, ale má angličtina utrpěla díky několikaletému pobytu v Irsku dlouhodobou absencí styků s anglicky mluvícími osobami/

"Vot d fak... ju ár in frst klas bat ju hef d čípist tiket!"
/Víte, že sedíte v první třídě, ale máte jízdenku do třídy druhé?/

"Jes jes... tiket... aj tiket... hír! Lůk...tiket...aj ...tiket hír!"
/Och, to je nemilé - vidíte? Ale jde o drobnost. Vždyť já lístek mám, jen jinam./

"Ju hef tu mův tu seknd klas - du ju andrstent?"
/Měl by jste se přemístit do druhé třídy, pane./

"Jes - tiket, aj hef tiket. Aj nou inlgliš - aj from Polend. Najs Polend. Aj é ... tiket hír!"
/Snad se přece jen najde ve vaší dobré duši kousek porozumění pro chudého pracovníka z východní Evropy - není-liž tomu tak?/

"Balaks! Fakin ístjůropijens, fakin Poliš! Du ju andrstent? Balaks! Fakin! Ju šud andrstent! Fuk!"
/No tedy dobrá, že jsem to já./

"Tiket! Aj tiket hír!"

4.2. 2008 pondělí
Městečko Ballyhaunis jest zajímavé tím, že jsem si tam dnes zakoupil mražený krém na dřevěné násadě, španělskou klobásu a irskou housku. Ballyhaunis drží celoirský primát v poměru Irů k mimoirské pakáži (cca 60% / 40%)
V městečku je kromě Irů hromada Poláků, Pákistánců, Číňanů, Slováků, Maďarů, Čechů, Nigerijců a ostatní havěti dalších 33 národností. Mimoto je Ballyhaunis známý jako středisko vegetariánů a milovníků zvířat. K obveselení těchto neorganizovaných i organizovaných organizací slouží místní jatky. Jatky slouží i k obveselení východoevropských zlatokopů, kteří houfně vraždí a řežou dobytek a ovce. Maso, maso, krev a řízky! Ještě olízat ropuchu a vše je krásné.
Takže si to shrňme:

havěť 41 národností, celkem 4700 kusů
jeden příšerně nudný kostel
120 000 krav
500 000 ovcí

Jojo, v Ballyhaunis, tam by chtěl žít každý.

Večer jsem se vracel zpět vlakem. Irské vlaky jsou významné zejména tím, že jsou zasypané odpadky díky irským pasažérům a také tím, že jsou mnohdy dražší, než-li letadlo. Vlak jedoucí 4. února roku 2008 z Ballyhaunisu do Dublinu se vyznačoval mimo jiné i tím, že kdosi nakálel na podlahu u vstupních dveří.

5.2. 2008 úterý
Vsedám do letadla společnosti ošklivých letušek a odlétám do Paříže.
V Paříži jsem zašel do restaurace dvou homosexuálních Novozélanďanů, poté si dal v tureckém bistru kebab a pokochal se posranou sochou pana Voltaira.

Paříž je také městem, kde je možno se kochat ženštinami s baretem na hlavě. Ostatně - kromě slečny s baretem jsem nemohl, než-li souhlasit s hodnocením mého estonského kolegy Velké hlavy, který na konto Francouzek a Pařížanek obzvláště pronesl:

"Jasně, ženský v Paříži mají šmrnc, jsou pěkně voblečený, navoněný a mají fakt charisma. Jenže já bych raději nějakou ženskou, která je hezká. Charisma se totiž hrozně blbě šuká."

Večer jsem odletěl z nejhnusnějšího letiště světa zpět do Irska.

6.2. 2008 středa - 14.2. 2008 čtvrtek
Práce. Noční. Co jiného.

15.2. 2008 pátek
Plesk! Plesk! Tváře mi hoří po oboustranném pohlavku.
"Fernet? Zase fernet? Říkala jsem ti, že fernet chlastat nebudeš! Copak už si nepamatuješ, co vyvádíš, když chlastáš fernet?", křičí na mě přímo v obchodě kamarádka L.

I co bych si nepamatoval. Po fernetu usínám uprostřed silnice, usínám s hlavou v ledničce a na kuchyňské váze si společně s dalšími opilci vážím pohlavní úd. Za nečekaného zájmu širokého okolí. Po fernetu jsem si kdysi nadvakrát zlomil nohu, jindy zase přetrhal vazy v kotníku, jindy vazy v koleni a jindy jsem spolknul víčko od piva. Po fernetu jsem se nahý koupal v řece Orlici uprostřed města, po fernetu jsem si zaplaval v odtoku odpadní vody z papírny. Po fernetu jsem kdysi dal jistému opilci pohlavek, pročež jsem nyní ve společnosti potají nazýván surovcem. Ovšem na to, že jsem bývalému spolužákovi Bohumilovi rozpáral pěkným nožem nohu, na to si nikdo nevzpomene. To jsem totiž nebyl opilý fernetem. Po fernetu jsem usnul za na volantu, zatímco mi příslušník vypisoval pokutový bloček. Jindy jsem ve městě Žatec po fernetové párty přímo na náměstí srazil dopravní značení.

Nyní již fernet nepiji, i přesto jsem však bit, jen co se v obchodě přiblížím k regálům s touto manou.

"Přestaň tady slintat nad tím ohavným patokem. Do čajovny půjdeme, bys seznal, kterak se napájejí kulturní lidé!", poučuje mě dále kamarádka L., přičemž mě preventivně uštědřuje nepříjemné štulce.

Jen co jsme přišly do čajovny, dostalo se mi zděšeného pohledu čínské majitelky a vzápětí další pořádné facky kamarádky L.

"Ještě jednou si v čajovně objednáš fernet a přísahám, že ti objednám dian lu eshan mao feng cha! A pít budeš první nálev! Po půl hodině louhování, to tě naučí!", výhružně se chechotá.

Nakonec jsem si dal zheng shan xiao zhong a poté jsem se už jen v křečích modlil za rychlou smrt.

16.2. 2008 sobota
"To jsi celý ty. Nejdřív sežereš dvě kila vepřového sádla a pak vyválíš kouli v hovně.", praví kamarádka L.

Jsem v tom ovšem nevinně. Do restauračního zařízení jsem byl zatažen pražským úředníkem panem Bartolomějem a k několika pivům jest třeba i cosi zakousnout. Například vepřové kolínko. Dvoukilové. Poté jsem byl přinucen sportovat.
Nic moc, povím vám, ten petanque. Prohrál jsem co se dalo, poté jsem koulí omylem rozmetal psí hovno (nesnáším pejskaře, co nechovají psy na jídlo) a nakonec mi ještě kamarádka L. hodila kouli na nohu.

17.2. 2008 neděle
"Tak jsem řekla mým zlatým rodičům, že mám známost. Prostě jsem jim řekla, že existuješ.", dí spokojeně kamarádka L.
"Ehm. Co rodičové?"
"Coby... zasmáli se."
"Aha - neříkali nic?"
"Ale jo. Maminka říkala, že jsi ňuňátko."
"A tatínek?"
"Že jsi blbec.", temně se chechtá L.
"Proč blbec, nikdy mě přece neviděl!"
"Možná právě proto jsi pro něj JENOM blbec."

18.2. 2008 pondělí
Odjel jsem do města Tábora. Jelikož jsem zakoupil bydlení, uhání mě nyní stavitel, abych mu pověděl, cože bych si v bytě přál. Dnes jsme řešili koupelnu.

"Podlaha?", táže se stavitel.
"Zelená.", odpovídám.
"Obkladačky?"
"Zelené. Diagonálně položené. Se žlutým pruhem rovnoběžným se stěnou. Od stěny 33,3cm vzdáleným. Aby se vám to dobře řezalo. Hehe."
"Ech... tu vanu, co jsem tam dal, ta je v pořádku?", zrozpačitěl pan stavitel.
"Ale kdeže. Podívejte se na mě, co vidíte? No ano - prase vidíte. Velké prase! Takže vanu si zase odvezte a přivezte mi malý bazének."
"E. Jistě. Co umyvadlo?"
"Plurál, pane staviteli, plurál. Dvě umyvadla bych chtěl."
"Dvě umyvadla? Na co, proboha, chcete do koupelny tři krát tři metry dvě umyvadla?"
"Zase takové prase nejsem, abych močil i myl si ruce v jednom, ne?", durdím se.

Má koupelna bude vskutku úžasná. Desítky druhů zelených odstínů obkladaček, ploché i plastické listely nejrůznějších vzorů a barev, tmavě zelená podlaha. Již si plánuji, kterak doprostřed místnosti postavím svou květinu Svini, až si ji z Irska přivezu. I má zelená koupelna zbledne závistí nad jedovatostí Svininy zeleně.

Paříž19.2. 2008 úterý
I když na to nevypadám, jsem chytrý člověk jdoucí s dobou, žádná slepá vývojová ulička. Trenýrky sobě peru v automatické pračce, na cestě do práce zabloudím málokdy a když zvracím na záchodě, prkýnko nepotřísním.
Abych byl ještě více atraktivní, zakoupil jsem sobě telefon. Mobilní. Jelikož je Evropa sto let za opicemi a stopadesát za Ázií, neváhal jsem přimhouřit oči do šikma, nenápadně zežloutnout a poté jsem se vrhnul do komunikace se slečnou v Kuala Lumpur. Během několika minut jsem se dosyta nasmál nad její malajskou angličtinou, slečna se dosyta nasmála nad mou angličtinou "patnáct slov a přítomný čas" a telefon byl objednán. O chvíli později zaplacen. Několik minut poté odeslán a za jeden a půl dne přes Hong Kong a Lipsko dorazil do ošklivého města Praha.
A nyní, vážení přátelé, nyní telefon leží už devátý den na letišti v Praze, jelikož soubor neschopných pracovníků přepravní služby ve spojení s celní správou není schopen telefon dostat z letiště.

20.2. 2008 středa
Tak jsem vyštváván na dovolenou. Po sérii mých nočních směn na postu osoby zodpovědné za první ranní evropské lety irských národních aerolinií se situace stala neúnosnou. Jelikož trest smrti zastřelením ani vhozením do motoru letadla není v Irsku aplikován, jsem ústně i písemně žádán a poté NALÉHAVĚ žádán, abych si vybral dovolenou. Kolik jen budu chtít.

K čemu dovolenou, kam bych létal. Již nejsem bláhový mladík, abych létal pro banány do Afriky, když si je mohu zakoupit u té kozaté prodavačky ovoce, že ano.

21.2.2008 čtvrtek - 29.2. 2008 pátek
Další série nočních směn proběhla v obvykle nudném prostředí a ještě nudnější atmosféře. Estonský kolega Velká hlava nadšeně poskakuje a holedbá se pevnou vůlí, jelikož zhubnul o celé dva kilogramy, pročež má nyní jen 137kg. Já se ničím neholedbám, naopak je mi stydno, jelikož mi došlo, že na zeleném polském ostrově zabíjím již čtvrtý rok mého pěkného života.

Kdysi kdosi ukradl z Chochovin několik fotografií zoufalé kvality a nulové hodnoty a já si o sobě mohl v časopise přečíst, že jsem "dobrodruh" a poté následovaly historky, za které by se nemuselo stydět ani komando ve složení pan Mašín - pan Indiana Jones - pan Howadoor. Matně si vzpomínám, že jsem údajně absolvoval přestřelku kdesi na Sibiři a jinde zase lovil krokodýly.
Nyní jsem poskytl sebe sama k experimentu světového formátu. Představte si zneuznané básníky, kulturní nadšence, amatérské spisovatele a velkého tlustého blba. Tato šou se bude konat v jakési věži a já jsem na programu uváděn jako "cestovatel", který absolvoval "dobrodružnou cestu". Navíc se mám zúčastnit jakési besedy, poté bude následovat poučný pořad o vytáčení klíšťat proti směru hodinových ručiček a ve finále přijde i kouzelník Dejvid Kaprmaundfíld.


zpět na hlavní stranu