Září 2001

11.9.2001
Furt nic moc, ale aspoň si snad dneska zabruslím, když po dlouhy době neprší. Psala sestra, že mám v Žatci nějakou doporučenou poštu. Hm, asi zase revizoři. Když už jsem u nich - je jich poslední dobou zase jak naděláno, ale vyzbrojen zkušenostmi úspěšně unikám.
A jednu SMSku, co mi poslala Lenka, asi abych nebyl blbej a něco se i dověděl:
"Básníci nazývají nejintimnější části ženského těla svatyní lásky. Není to poetické? Je.To jenom neznabozi Brňáci říkají milování ´vykropit hobku.´"
Hm, zajímavé.
Na víkend bych měl jet na chalupu, ale pokud do pátku nedostanu výplatu, tak můžu jet tak maximálně tramvají na konečnou.
Odpoledne mi začaly chodit SMSky, že nějakej trouba naboural do baráku někde v Americe letadlem. Za chvíli, že naboural další a další.
Asi tam mají veselo. Celkem je mi to jedno, ale totálně mě naštvalo to, že kvůli nějaký Americe dávali v televizi bezpředmětný a zbytečný nicneřešící kecy o tom proč se to stalo a zrušili Simpsnovi, který jsem chtěl po pár měsících zase vidět. Idioti. Tak jsem koukal na záběry z Ameriky. Všichni dělají, jako by lidi chcípali jen v Americe. To je asi tím, že v Sieře, Indonésii nebo Bangladéši nemají takový hezký americký reklamy. 
Jako obvykle Američani dělají děsnou paniku, přitom jim to tam zasypalo pár tisíc lidí, což se stane jinde a nikdo ani necekne. Stejně, jak jsem viděl v televizi, jsou Američani v drtivý většině tlustý hnusný prasata, ještě tlustější než já a jejich blbý komentáře taky stály za to, takže ať jim tam spadnou třeba všechny Mekdonaldy. To je zase pseudohumanismus, všichni brečí. Kdyby rovnou řekli, že je blbý to, že to poleze do prachů, zatímco když se to mydlí jinde, než ve Státech tak to nikoho nic nestojí.

12.9.2001
Vstával jsem ve tři ráno a abych se nenudil, tak jsem si šel zabruslit. Jel jsem jako ďábel asi pět minut šíleným ukrutným tempem, abych vzápětí zjistil, že jsem blbec, protože jsem jel celou dobuz kopce a teď to musím zase vyšlapat. Vrátil jsem se zničenej jak ta kráva, co jsem ji viděl v Rusku zapadlou v bažinách. Poté jsem zjistil, že 
neteče teplá voda, tak jsem se myl studenou, vzápětí něco bouchlo a začala téct vařící voda a já si spálil značně citlivá místa.
To ten den fakt hezky začíná.
Hm, celej den jsem se hádal - tedy já argumentoval, ostatní nadávali - ohledně toho bouchnutí v Americe.
Na všech možných chatech a webových diskuzích jsem nasral nepřeberné množství lidí. Hlavně jsem se kochal, jak mi hysterické ženštiny a jiní postižení psali, že začala třetí světová válka, že asi umřou bolestí, co se stalo a podobný idiotiny.
Smál jsem se, až jsem brečel. Dobrá byla taky puberťačka, která mezi hysterickými výkřiky ječela, že jí tam zhynula babička, kamarádka, známá, známá známé, ještě jedna babička a další babička a další babička a vůbec, že tam zhynula půlka Čech.
Také jsem obdržel informaci o tom, že tam zhynuly miliony lidí, že miliony lidí vyskákalo z oken a podobné anekdoty.
Večer jsem zase nešel do hospody. Zato mě chytil revizor. V tramvaji přímo u baráku. Ach jo, zase budou posílat svoje blbé dopisy. Ale byl moc slušnej až do chvíle, kdy jsem mu řekl, že ta občanka, co jsem mu předložil není pravá. Potom řekl, že tohle mi neprojde a už vůbec příjemnej nebyl. 
Tak jsem šel spát.

13.9.2001
Ve zprávách byla zmínka o tom, že Izraelci postříleli grupu Palestinců a ti na oplátku nějakou ženskou. Tak jsem zvědavej, jestli to někdo zaregistroval. Asi budu dělat všude hysterické záchvaty. Jenže to nic neudělá, jelikož každej dělá hroznýho humanistu, když spadne Mekdonald, protože tam lehlo víc lidí. Hm, asi existuje nějaká hranice, od kolika mrtvých je to špatný a od kolika ne. A taky, jestli se to stane tam a nebo tam.
Jo a taky jsem se dověděl, že se na USA vybírají peníze. Panebože, to je šaškárna, to jako kdybych vzal moje kapesný a poslal je nějakýmu ropnýmu šejkovi, co mu upadl párek v rohlíku, aby si koupil novej.
Odpoledne mám jet do Pardubic pro další fotky z Ruska. Akorát nemám prachy na vlak, tak doufám, že to načerno půjde.
Tak ty fotky z Ruska stojí docela zaprd, asi takový, jako mám já. V hospodě jsem si dal aspoň dvojitý jídlo a trojitý hranolky, tak jsem si pak na nádraží koupil už jen dvě bagety. Vlak zpátky do Prahy měl zpoždění jen půl hodiny. A nechodil průvodčí, z čehož jsem byl znechucen, jelikož jsem si koupil celý lístek.
Feťáček Trejbátko sedí na koleji a klepe se, že to ve Státech bouchlo. Taky mi píše svoje ubohý bláboly, ale aspoň se člověk pobaví.
Ještě o půlnoci jsem žehlil, čehož jsem opět využil k tomu, abych si spálil ruku.A vůbec, nechápu, proč ještě nikdo nevymyslel kryt na žehličku, aby se člověk při žehlení nemohl spálit. Vždyť stačí, aby byla odkrytá jen spodní část, ne ještě na boku. Návrháři žehliček jsou pěkný blbci.

14.9.2001
Prší a prší. Už snad měsíc je hnusně. Nakonec si asi fakt budu muset na podzim koupit nějakou obří pláštěnku na čundry.
Taky jsem zjistil, že včera jsem dostal výplatu a dneska už mi z ní chybí tolik, že na konci měsíce zase nebude z čeho jíst. Ach jo, asi se mě ekonomicky taky dotkli ti letci v New Yorku.
A asi napíšu Trejbátkovi, jestli taky brečel a skučel a psal připitomělý poznámky, když bouchly baráky v Moskvě relativně nedávno.
Ale ne, on má problémy sám se sebou, ještě by mi pak hodili na triko jeho probíhající psychickou destrukci.
Odpoledne jsme šli s Bártem nakupovat na chalupu. Potkali jsme ženskou s chlápkem, který stáli u obchodu a kolem nich se řítily proudy lidí. Ti dva nic nedělali, ale když jsem kolem nich šel já, tak na mě vystartovali a prej:
"Dobrý den, nechcete si nechat změřit tělesný tuk?"
Bárt se začal smát, tak jsme raději šli pro rum a ferneta. V krámě byly nějaký minuty ticha kvůli US, což shodou náhod nedošlo mě (vybíral jsem ferneta a nezaregistroval ticho) a nějaké babce, která byla hluchá, chtěla rozměnit mince do košíku a do toho ticha v obchodě blekotala:
"Můžete mi rozměnit?"
"Ach, ono je ticho, já chtěla jenom rozmenit a ono je ticho!"
, čemuž se lidi a hlavně Bárt děsně smáli.
Šli jsme zpátky a Bárt mě překecal, ať si teda nechám změřit, jak jsem tlustej. No tlustej jsem, ale Bárt byl děsně zklamanej, jelikož mně ti sádloměřiči řekli, že jsem v normálu (mám asi jenom 20 kilo sádla), zatímco Bártovi řekli, že je vychrtlej a není v normálu.
Odpoledne jsme jeli na chalupu do Prkošína. A večer jsme si povídali a pili.

15.9.2001
Vzbudil jsem se opilý. Holky říkali, že prej jsme s Bártem dělali blbost, že prej jsem Bárta praštil kladívkem, ale ani Bárt nic nevěděl. Taky jsme údajně tančili s nějakým kloboukem a košíkem a tak dále.
Odpoledne přijela Györgyi s Jirkou a večer Zdeněk. Všichni se opili, jen já šel spát už o půlnoci. A to jsem neměl, jak jsem se druhý den dověděl.

16.9.2001
Ráno mi bylo sděleno, že když jsem odešel spát, tak tam hráli karty o svlíkání. Jelikož je Bárt podlá potvora, tak hrál tak, že zanedlouho Györgyi i Edina mávaly nad hlavou kalhotkama. Byly fialové. Teda ty kalhotky.
Bárt je stejně opilec, dotáhl si tam pět litrů vína a ještě pil tuším rum. Na druhou stranu taková Györgyi prokládala ferneta rumem a zalejvala vínem.
Odpoledne jsme šli na pouť. Byl jsem s Bártem na kolotoči. Kolotočář nás přesadil, prý aby jsme mu atrakci nepřevážili. Blbec.
Potom jsme si dali pár piv a jeli do Prahy. A koupil jsem si kačenku. Takovou hodně velikou nafukovací kačenku, co píská, když se zmáčkne. Tak jsme pískali, i v autobuse jsme pískali a kačenkou strašili cestující.
U Prahy jsme vystřízlivěli. Tak jsme šli do hospody, ale jen na jídlo. Dal jsem si mexický kuře s ananasem a rozinkama a Bártovi jsem z pizzi vyžral feferonky.
A šel jsem spát střízlivej. Po třech dnech.

17.9.2001
Dneska nechám vyvolat film z víkendu, kde údajně holky fotili, jak a co se tam dělo.
Taky od rána mažu mejly, jelikož lidi nejsou schopný vymyslet nic jinýho a nadávají mi pořád stejně. Ale jak je vidět, už je to moc nebaví. První den po tom, co jsem řekl, že nejen ve Státech se stává, že pár tisíc lidí je na sračky, mi došlo přes dvěstě mejlů kteraká jsem zrůda a že vůbec nejsem humánní. Poté mi ti humanisti řekli, že mě zastřelí, srazí autem a podobně. Hm, zase žádná invence. To takovej Zelí na mě páchal atentát tím, že mi zarazil až do krku celej neoloupanej pomeranč a já se málem udusil.
No ale od tý doby chodí mejlů čím dál míň a i anonymní telefonáty a SMSky přestávají. Budu muset zase něco vymyslet.
Zjišťuju, že mě ten víkend stál moře peněz a nejvíc ta blbá nafukovací kačenka, se kterou teď nevím, co mám dělat. Ve čtvrtek jdu do ZOO, tak zkusím kačenku nenápadně vmíchat mezi nějaký papoušky, nebo co tam bude.
Večer mi volal Bohouš, že jdeme do Aera. Sotva jsem vyjel, když mi od něj přišla SMSka:"Za chvíli jsem v Aeru a dám si první absint. Pak další. Pak ještě. A ještě. Přijeď brzo."
Ted dobytek už zase jede na absintu. Jako by mu nestačilo, že je považovanej za dobytka, kterej si objednává na baru absinty po dvou, jindy jich vvypije i pět a pak zbleje, co se dá.
Přijel jsem do Aera, Bárt mi koupil sodovku a Bohouš právě dopíjel pátýho absinta. Potom na mě hodil počmáranej špinavej papír a pravil:"Takhle jsem navrhnul dům, kterej budeme stavět."
Hm, ještě ho to nepustilo. Z kina přišla Irča s Karlem a přivedli sebou nějakýho joudu, podle těch keců určitě Pražák. S Bártem a Bohoušem jsme se mu smáli, ale nenápadně a dál se kochali, kterak ze sebe jouda dělá mistra světa.
Ještě pak přišla Jitka, Edina, Györgyi a Lenka, tak jsem odešel spát.

18.9.2001
V práci po mně chtěli práci. Odepsal jsem, že to udělám odpoledne, ale vzápětí mi napsali, ať okamžizě hejbnu kostrou, že to chtějí mít hned na stole.
Tak jsem pracoval, až jsem se málem orosil. Taky prohledávám weby všech známých i svůj hard a stahuju fotky, který dám na stránky. Některé fotky jsou fakt nechutné, tak jsem se rozhodl, že dám na stránky jen ty slušnější.
Chtěl jsem tam dát i ty nejslušnější, ale žádný takový asi nejsou.
Taky mi ještě nepřišel od rána žádnej anonym ohledně USA. Zato mi napsal známej, že jsem mu kdysi vypil dvě flašky ferneta a že je chce zpátky. Tak jsem mu napsal, že chci od ferneta účtenky z obchodu jako důkaz. Stalo se to asi před pěti lety, tak doufám, že nic nenajde.
Odpoledne jsem šel na jídlo. Dal jsem si bramborák a šest piv. Ve stavu euforie jsem volal Bohoušovi, že jdeme do hospody. Byl s Jitkou v kině, tak si jen prodloužil cestu a zapadli jsme na Poštu na jídlo a 5 piv.
Teď už vím, že močový měchýř 11 piv nepojme a já v tramvaji málem prasknul. Za povzbuzování jsem to naštěstí udržel na nejbližší zastávku.
Jitka jela s Bohoušem na net a já se najednou probudil na konečné, když se mnou třásla nějaká bába, že prej to dál nejede a mám vystoupit.
Tak jsem ještě zašel za Lenkou, Edinou a ještě nějakou holkou. Udělaly mi čaj, zabalily sekanou a vyexpedovaly ven. Zase jsem potřeboval čůrat, šel jsem k plotu a najednou - ježek. Tak jsem konal potřebu. Když jsem mu čůral na záda, tak nic nedělal, ale když jsem mu zamířil na hlavičku, tak zdrhnul. Venku byla zima a z ježka se kouřilo.

19.9.2001
Ráno jsem potkal v metru Vencu. Řekl jsem mu, aby přispěl dvěma slepcům, co každej den hrajou v metru na flétnu, ale Venca na mě vrhnul pohrdlivý pohled a pravil:"Nic nebude! Jako bys mě neznal!". No znám ho, ale myslel jsem, že když dělá na ministerstvu, tak se změnil. Nezměnil.
Spočítal jsem peníze a zrušil spoustu akcí. Mimo jiné křest knihy od Šibíka dneska, ZOO zítra, v pátek místo gigantické akce si dám sodovku a v sobotu jedu do Chomutova asi stopem.
Už pozítří má přijet poloplešatá Bára, že jde s Bohoušem a Zelím chlastat. Jen já se děsím, že ji bez vlasů nepoznám. Asi totiž bude oblečená.
Mezi lidi, který jsem dneska dovedl na rozhraní zuřivosti a nepříčetnosti patří už i lidi z netu a dvě kolegyně. Programově, ale nechtěně, nasrávám spousty lidí.
Večer jsem šel s Vencou, Zelím a Bohoušem do hospody. Bohouš byl už na sračky a povykoval v hospodě na ožralýho číšníka, jestli nehrál skořápky, když mu to tak jde. Měli tam jen desítku, tak jsme prchli jinam. Bohouš byl docela našrot a za chvíli se ne zrovna jistým krokem vzdálil. 
Tak jsme to zabalili a šli. Venca je blb a nechce vzít svojí Janu s náma na Mlejn. Igin je taky blb, protože svojí Renatu bere. Zelí je taky blb, protože sebou bere 1500 peněz na chlast. Což je například 15 flašek fernetu. Nebo 75 piv. A výsledek stejnej. Ožralej Zelí.

20.9.2001
Ráno jsem vstával v devět a při žehlení košile jsem nespálil ani košili, ani sebe. To bude určitě dobrej den. Teda doufal jsem, ale pak jsem se podíval do peněženky.
Hm, nic moc. Taky mi psala Rebeca, což jsem ocenil převelice, jelikož já jí nenapsal už půl roku a to jsme se domlouvali, že se naučím španělsky a anglicky i slušná slova a budu jí psát.
Taky bych měl napsat Howadoorovi, jelikož jsem se od něj nechal překecat, abych dělal stránky ve Frontpejči a postupem času zjišťuju, že je to opravdu program na hovno, program veskrze diktátorský, dělající si co chce.
Zjistil jsem to před chvílí, když jsem se marně snažil nabouchat na stránky nějaký skripty a nakonec jsem to stejně musel sprasit v jiným editoru. Načež mi zase spadl komp.
Sakra.
Trejbátko, Alešek a možná někdo další si pláčou na rameně, čímž se ukájejí. Neustále vykříkují, že zhynou steskem, když spadla letadla v Jorku. Zezačátku byli i směšní, teď už jsou jen trapní. Ale výdrž, mají, to se musí nechat.

21.9.2001
Typický den v práci. Jdu k jednomu ze šéfů... ten zrovna telefonuje:
"Kurwa pracant .... do prdele, zasraná práce .... ano .... no to víš že jo .... na to se vyseru .... furt ... ale do hajzlu ... tak se měj, ahoj."
Poté mi nějaká kolegyně napsala přes služební poštu mejla:" 
Prodám krásná žíhaná štěňata německého boxera z vrcholového chovu - 
5 psů, 1 fena, odběr po 10.10. 2001.
Otec - Vittorio z Jo-Do, šampion ČR, Klubový šampion, Klubový vítěz, rez. CACIB, 6x CAC, 2x ČKV, 3x CACK
Matka - Eminence Zlatá Nymfa, vítěz třídy mladých, vždy výborná, povaha 5 
Informace na tel. 0602 335---
0607 106---"

Tak jsem jí odepsal, jestli jsou na česneku nebo na víně. Ještě neodpověděla.
Taky se tu stavila Lenka. Byla nějaká divná. Stěžovala si, že pila, že už nevydrží to, co dřív a že měla jen tři piva a necelý půllitr vodky.
Trejbátko pořád brečí a stěžuje si, že nemá játra.
Večer jsem kupodivu ještě nejel do Žatce, ale do Aera. Přijela Bára, v Aeru seděla Jitka a Zelí a za chvíli se dovalil Bohouš.
Čekal jsem, že si má bývalá třičtvrtěpolovička Jitka a současná třičtvrtěpolovička Bára vjedou do vlasů, ale místo toho, za pobavení zvláště Bohouše, mě začaly obě pomlouvat a vytahovat na mě špínu. Ještěže nedošlo na intimosti. Zelí postupně usínal, tak se v jedenáct zvedl a že prý jde do kina.
Ještě nevím, jestli v tom kině usnul nebo ne.

22.9.2001
Za 30 peněz jsem jel do Chomutova. To jde, slušná čundrsleva. V Chomáči jsem se dověděl, že moje webové stránky jsou "hitem v Litvínově" čímž se jen projevilo, že úchylnost mých bývalých spolužáků nezná mezí.
V hospodě se všichni začli pomalu slézat a zvláště Libor s Josefem do sebe klopili pivo za pivem, přičemž hasič Josef pořád tvrdil, že nemůže pít, že jde brzo ráno do práce. Asi po pátém pivu už jsem raději ani nekoukal a modlil se, ať zítra nezačnu hořet já, protože schopnost jistých hasičů vykonávat práci se zítra přiblíží bodu mrazu.
Taky jsem se dověděl, že patřím k menšině, která se neoženila, či nevdala či netrpí dítětem. Což mě vůbec nevadilo, naopak jsem se mohl smát ostatním, kteří padli do pasti rodiny, základu státu.
No,při placení jsem měl strach, kolik zaplatím, ale nakonec jsem si zaplatil jen svých devět piv a pár fernetů. Někdo však zřejmě platil víc, protože opilej Libor zůstal s účtem, na kterém mu zbyla jen dvě piva a to teda neměl, to bych odhadoval na několikanásobek.
Šel jsem spát k Hátlošovi, kteří mají furt tu flekatou bestii, co se jmenuje dalmatin a co jsme jí kdysi dávno přimalovali fixou k černým flekům ještě zelené.


23.9.2001
Jel jsem do Žatce, kde jsem odevzdal matce peníze, sežral co se dalo a jel do Prahy. Čundrsleva jen do Kladna, ale každá koruna dobrá.
V metru mě překvapili revizoři. V neděli v sedm večer by přece už měli být dávno někde v hospodě a ne zase zdržovat cestující.

24.9.2001
V práci nefunguje net. Tak si hraju hru, kde házím sněhovýma koulema na malý paňáky a ti házejí na moje malý paňáky. Taky koukám na fotky z chalupy minulého týdne. Jedná se o nejlepší a nejvýstižnější fotokolekci všech dob. Něco takového jsem ještě neviděl. Obzvláště Bárt a jeho zrůdné grimasy stojí za to.
taky listuju nabídkama cestovek ohledně blízkého východu. Buď zrušily, nebo hodně zlevnily cesty například do Pákistánu. Toho bych využil, jenže už nemám dovolenou. Ale třeba tyhle ceny vydrží ještě příští rok.
Taky jsem si vzpomněl na dvě příhody, co vyprávěl Hátloš.
Příhoda první:
Opilej chlap přišel ve tři ráno domů. Z posledních sil ještě stačil vytočit nějakou erotickou linku a poté na sluchátku usnul. Ženština na druhé straně zvesela švitořila a čas příjemně utíkal. Když se chlap probudil, byl už jiný den a na telefonním účtu poté zjistil, že ten nocleh na sluchátku ho stál pěkných pár tisíc.
Příhoda druhá:
Nějakej Hátlošův kámarád tak dlouho sháněl náruživou ženštinu, až ji našel. A teď je v koncích, protože jí vůbec nestíhá. Což se projevuje například takto:
V 7.00 jim oběma jede bus do práce. V 6.00 se on probudí. Potichu, nenápadně, aby nevzbudil ji, se podívá na hodiny. Poté nehybně leží do 6.45. Následně se opatrně a velice potichu zvedne, umyje a obleče. V 6.55, ve chvíli, kdy si je jistý, že by ho ona již nestačila sexuálně hned po ránu zneužít, přijde nad postel a zařve:"Vstávat! Zaspali jsme! Rychle do práce!"

No jo, člověk si nevybere, buď je něčeho málo nebo hodně, ale nikdy ne akorát. vyjímkou jsou peníze. Těch je vždycky jenom málo a nikdy hodně nebo akorát. Vyjímkou je například i Bohouš. Toho nikdy není málo ani akorát.
Večer jsem zašel za Zelím. Seděl u kompu a zase střílel na všechno možný jak blbec. Na posteli spal Bohouš a řval, že jsou všichni idioti, že tam každej leze a nenechá ho spát. Když někdo zaklepal, Bohouš řval, ať sem neleze, jestli to není důležitý a zakončoval to jadrným pokřikem "kurva".
Přečetl jsem si aspoň některý mejly a taky poznámky od Radimka a Trejbátka, což mě a nejen mě velice rozveselilo. Tak jsem šel do Aera. Ještě mi zavolal Bohouš, že jde taky, tak jsme šli na jedno.
Zelí je pořád nepříčetnej a povakuje, že mám sestru svini, protože vypila půl absinta, kterýho jsem měl v žatci ve skříni na horší časy. Zelí je z toho úplně mimo, bojím se, aby z toho neměl infarkt.

25.9.2001
Ha, funguje v práci net. Tak odepisuju na mejly, dokonce jsem napsal i Rebece do Gijonu, což doufám ocení, protože jsem mojí angličtinu prokládal i španělštinou.
Jo, teď jsem si vzpomněl ještě na včerejší Aero. Asi o čtvrtým pivu mě šíleně štvaly nějaký ženský u vedlejšího stolu, který stejně hystericky jako Trejbátko s Radímkem málem brečely, cože se to stalo v Americe. Potom začaly rozebírat s nějakým chlapem maďarštinu. Jak je to hnusná řeč a že se nedá naučit a tak. No a pak jsem spáchal pěknou blbost.
Chtěje se pochlubit znalostí pár slovíček, který maďarsky umím, jsem vstal od stolu a pravil:
"Geczi geňo fos galaczinhajto bogar!"
Načež jedna z těch hysterických žen pravila:
"Moc bych si tu nezahrávala, být váma, tady pán je totiž Maďar."
A pán, který byl asi Maďar mi s ledovým výrazem v obličeji pravil:
"Všemu jsem rozuměl, jen nevím, co je to galaczinhajto bogar."
Hm, tak jsem se raději velice svižně vzdálil z Aera.
Geczi totiž znamená sperma či semeno (avšak ne takto slušně), geňo je (slušně přeloženo) zmrd či něco takového, fos je univerzální extrémně hnusná a sprostá nadávka a pouze galaczinhajto bogar je slušné slovo, znamená hovnivál.
Ach jo.
Večer jsem šel do Aera. Byl tam i Igin s Renatou. Renata Igina hlídala, držela ho za ruku a vrhajíce vražedné pohledy mu nedopřála víc než pár piv.
Bohouš v hospodě nebyl, protože se předtím zhulil do nemohoucna.

26.9.2001
Cpu si na stránky blbý starý vyčpělý události a čtu Jurův deník. Doufám, že vydrží, je to jeden z mála deníků, co se dají číst.
Taky si kreslím na papír domečky a předložím to Bohoušovi ke schválení jako návrh na chalupu. Trejbátko si dělá srandu z toho, že za sto litrů chceme koupit pozemek, postavit barák a ještě ho vybavit. Já si z toho srandu nedělám, jelikož v tom budou moje peníze.
Jen nevím, proč na nějakou strašnou chatrč projektuje Bohouš zásobení elektřinou pomocí solárních článků.
Taky přemlouvám Zelího, aby za 1500 peněz, za které kupuje na Mlejn pití nakoupil fernety, jelikož těch není nikdy dost.
Říká, že jsem blbec a fernetů koupí jen pět flašek. Mizera.
Večer jsem sebral nějaký fotky z Ruska a pár jiných a šel jsem je naskenovat k Bártovi. Bohouš šel na nádraží, kde měl sraz s nějakým dealerem a nakoupil tolik haše, že to bude hulit nejmíň tejden.
S Bártem jsme pak šli do hospody. Byla ve sklepě, taková mírně plesnivá a vzduch voněl takovou plesnivou vlhkostí, jak to ve starých sklepech bývá. Šel jsem na jedno pivo. Bárt mě začal velice přemlouvat, že jdeme do absintu a do dalších piv. Ukecal jsem to na přijatelná dvě piva, rozhodl jsem se totiž, že přestanu pít.
Pak jsem jel domů. Po cestě jsem se ještě stavil ve Fialce, jelikož jsem měl žízeň.

27.9.2001
Howadoor konečně doplnil stránky a zase pokračuje v psaní deníku. Čímž opět pomlouvá můj deník, mou osobu a vůbec všechno hezký a kulturní. Hlavněže tam píše, jak je kdesi na Slovensku chtěl sežrat nějakej had.
A vůbec, napsal tam, jaký jsem prý blb, že chci zase někdy do Ruska a sám leze po nějakých obludných kopcích a plánuje ještě obludnější kopce.
Jednu věc mu ale docela závidím - chodí do hospody, kde se nikdo nebaví o tom, jak se dá letadlem přesně zamířit do baráku. To já kam přijdu, tam to poslouchám. Teda kromě Bohouše, který se zmítá mezi blbým nápadem udělat na naší plánované chalupě střechu z hlíny a drnů a mezi ještě blbějším nápadem, udělat střechu ze solárních článků.
V práci se konala zase oslava narozenin nějaký kolegyně. Nesnáším tyhle akce. Musím se tvářit intelektuálně a poslouchat nadšené hýkání nad nějakými blbými dárky, co se dávají,pak musím jíst chlebíčky, který se vždycky udělají tak velký, že se mi nevejdou do huby a mě z toho pak bolí čelist. A taky musím vždycky otvírat šampaňské, což také nesnáším, jelikož jsem si léty vypracoval grif na odkroucení víčka z fernetu, ale ne na nějaký vytlačování blbýho špuntu z lahve.
Jo a spolubydlící zase pořádá nějakou akci v bytě. To se asi zblázním. Pokud to bude jen z části vypadat jako akce nedávno, tak bude zdemolovanej byt a krásná velká palma bude zalita zvratkama.
Pořád nevím, co s hokejem. Rýsuje se nějaký pseudoangažmá v nějakým pražským pseudoklubu. Tak jsem včera šel máknout na rotoped, abych zjistil, jak zhruba na tom jsem s fyzičkou.
Nastavil jsem nejtěžší převod a makal naplno zhruba minutu, což odpovídá jednomu střídání na ledě. Strašný. po dvou minutách jsem se svalil na zem, lapal po vzduchu a před očima jsem měl takový bílý a žlutý svítící čárky.
po chvíli se mi udělalo strašně blbě od žaludku, myslel jsem, že vyzvracím ježky. Když vezmu, že za jeden zápas se dostanu na led tak na 15 střídání, tak podle včerejších zkušeností bych stihnul pozvracet celý střední pásmo, rozhodčího a možná bych ještě doblil půlku střídačky. Fakt bych měl provozovat i jinou fyzickou aktivitu, než zvedání půllitrů, chození k baru, chození od baru a chození na záchod.
Odpoledne jsem zakoupil žvýkačku, přilepil mou fotku na Bohoušovu na jeho režijku a jel do Zlína. Tam jsem zežral králíka a k tomu vypil dva litry džusu a sežral ještě něco a nafouklo se mi břicho a šel jsem spát.

28.9.2001
Ráno se bohužel udělalo hezky, tak jsem učinil výraz ryze turistický a vyjeli jsme na čundr. Ve valašském Meziříčí mají přes celou zeď firemní prodejny lihovaru namalovanou obrovskou flašku absinta. Nádhera.
Dojeli jsme do Rožnova, kde jsem nebyl od základky a Bára vybalila nějakou čokoládu, co jsem byl nepřímo donucen sníst. Pak jsem si koupil pas a zkusím do něj nasbírat na přechodech co nejvíc razítek. Ten pas je totiž jen taková nápodoba ze srandy.
Poté jsem snědl kotel hustý polívky ve skanzenu. A v Rožnově jsem si dal párek v rohlíku a švestkovou zmrzlinu. Potom jsme někam šli, až jsme došli k hospodě.
Tam byli traktoristi. Vylezli nejistým krokem z hospody. Jeden nasedl do jednoho traktoru, další dva zapřáhli za první traktor takovej menší, do něj si sedli, ten nejmíň opilej řídil první traktor a ti dva seděli v zadním a vezli se.
Dal jsem si vynikající utopence za 10 peněz, což je cena jak za totáče. Taky jsem si dal polívku, pak pivo, pak čaj a šli jsme spát.
Ještě jsem sežral nějaký buřty a fakt jsem šel spát. A ještě jsem zapomněl, že jsem přes den jedl ostružiny.

29.9.2001
Vyrazili jsme brzo, jelikož Bára nemohla dospat a vařila se ve svém spacáku do Himalájí. Navíc bylo hezký počasí, tak mi furt říkala, jak je hezky a já přikyvoval a taky jsem říkal, že je hezky.
Šli jsme děsně dlouho a děsně do kopce. Taky někdy z kopce, ale hlavně do kopce. A pak zase do kopce. Dělal jsem velkého turistu a funěl jsem potichu, zatímco Bára funěla nahlas a myslela si, že jsem velký turista. Když už jsem sotva pletl nohama a zakopával o kameny, tak jsem řekl, že do těch kamenů kopu schválně, abych ze sebe dostal přebytečnou energii. 
Cestou jsme párkrát zabloudili, šli nějakým blátem a tak, ale naštěstí jsme vždycky našli nějakou hospodu.
Jak jsme tak byli rozběhnutí, tak se najednou přiblížil Vsetím a bylo jasný, že se jede vyžírat lednička do Zlína a tenhle pseudočundr končí.
Před Vsetínem jsme zabloudili ještě jednou, což už Bára neunesla a jali jsme se posledních 5 kiláků stopovat. Hm, zastavilo nám asi třetí auto a dovezlo nás na autobusák, takže pohoda.
Večer jsem spáchal kotel smaženice z hub, co jsem ostřížím zrakem na čundru vyslídil. Bára mi dělala pomyšlení (na jídlo), jelikož říkala, že houby nejí, ale nakonec ochutnala, řekla, že tam houby necítí a konzumovala jak somálský drak.

30.9.2001
Dopoledne jsem nic nedělal, kromě toho, že jsem žral a taky jsem došel do obchodu pro jídlo a džusy, což jsem opět sežral a vypil.
Večer jsem jel do hnusný Prahy. Fotku jsem na režijku přilepil tak dokonale, že žvýkačka vyčuhovala jen na jedné straně, prostě je vidět, že v tom už mám praxi.
Ve vlaku mi došla SMSka od Bohouše:
"Na prach."
Je to fakt opilý prase, aspoňže píše jen krátký SMSky, když je nalitej, takže v nich neudělá moc chyb a dá se to přečíst.
Hm. Spolubydlící po mém odjezdu dělal zase nějakou pařbu. Dopadlo to líp, než posledně, ale přesto... V bytě byl jediný slušný kus nábytku - konferenční stolek. takový hezký, stříbrný kov a na to veliký vyřezávaný sklo. Teď je tam jen konstrukce, sklo je rozbité napadrť. A na zemi stál malej sádrovej jelen. Tak nevím, co se tam dělo.