Západní Afrika
16. listopad 2002 - 1. leden 2003
Senegal, Mali, Burkina Faso, Ghana

Má smysl tam vůbec jezdit? Samozřejmě ne. Je tam horko, sucho, špína a nijak zvlášť levně.
Ovšem tyhle báječné vlastnosti mají výhodu v tom, že kromě pár míst není oblast Sahelu zahlcená turisty.

Doprava:
Po zemi je možno přijet přes Španělsko, Maroko a Mauretánii. V tom případě očekávejte problémy s přejezdem Západní Sahary, protože je tam spousta policajtů a vojáků, kteří vás nebudou chtít pustit. A taky je tam spousta min. Nevybuchlých.
Letecky se tam dá dopravit rychleji, ovšem poněkud dráž. Dá se letět přes Miláno, Londýn, Paříž a další města. Přímé linky Praha  -Dakar nebo Žíželice - Accra zřejmě jen tak zavedeny nebudou. 

Kdy:
Když prší a je příjemně teplo, tak jsou sjízdné jen hlavní silnice, takže se nikam nepodíváte.
Když neprší, tak se taky nikam nepodíváte, protože je nehorázné horko a vám se nikam nechce.
Asi nejlepší je období od listopadu do února. Březen taky není špatný, ale docela si užijete Harmattanu a to teda žádná zvlášť příjemná věc není.

Co sebou:
Hlavně co nejméně věcí. Každý gram v batohu navíc je v tamním horku docela znát.
Určitě si vezměte moskytiéru, sluneční brýle, nějaké ty repelenty či krémy na opalování. Taky fotky, které chtějí při přechodu hranic a registraci. Pokud spacák, tak jen lehký. Ovšem když chcete severněji, tak je tam například v prosinci v noci docela kosa neboli zima.
A to je asi tak všechno. nic víc tam potřeba není a když ano, tak se to dá bez problémů koupit.
jestliže hodláte spát v hotelích, pít balenou vodu a jíst ve slušných restauracích, není ani potřeba nějaké extra očkování. Jestli ovšem chcete jíst jako domorodci, pít jako oni a bydlet jako oni, je očkování asi to nejdůležitější, co si před cestou zařídit a pořídit.
Oblečení stačí fakt lehké. Já měl sebou trenky a triko z Moiry (osvědčilo se dokonale) a kalhoty s odepínacími nohavicemi.Stejně počítejte s tím, že během chvilky budete jak prasata díky všudypřítomnému prachu.

Náklady:
Ceny se vztahují na období konce roku 2002:
Senegal, Mali a Burkina Faso jsou zhruba stejně drahé. Ghana je znatelně levnější.

Balená voda: 30-50 Kč.
Banán: 5 Kč (Senegal), 1 Kč Burkina
Běžné jídlo v restauraci (rýže plus kousky maso ): od 30 Kč
Vstup do parků, k vodopádům, k jezerům a podobně: 20-100 Kč
Internet: 1 minuta / 1 Kč
Jízdné bus nebo buš taxi: 1 km / 50 haléřů až 1 Kč
Taxi ve městě: od fixních 12 Kč za taxi v Tambacoundě po 100 dolarů, které po mně chtěl jeden kašpar v Bamaku.
Ubytování: od 75 Kč (ale to je spíš jen teorie, nebo náhoda) přes 150 Kč až po 1000Kč za hotel.

V Sahelu je nejlépe směnitelné euro, v Ghaně dolar a euro. CFA za cedi a naopak je bez problémů možné směnit od veksláků přímo na hranicích. Na rozdíl od českých veksláků tamní nevydělávají okrádáním klientů, ale rozdílem při nákupu a prodeji, takže jde o operaci veskrze bezpečnou. Padělat CFA nebo cedi se snad ani nevyplatí a pokud ano, tak to stejně nikdo nepozná, protože víc než penězům se tamní bankovky podobají mnohonásobně použitému toaletnímu papíru.

Ceny téměř všeho včetně úplatků nebo ubytování v hotelu jsou orientační a je možné je srazit někdy o polovinu, jindy o 90%. Nejlépe je zjistit si cenu od někoho na ulici, než jdete zboží kupovat. Pokud jedete taxíkem, je dobré zeptat se třeba policajta, kolik to stojí. Většinou policajt taxi zastaví a cenu dohodne... a policajtovi taxikář samozřejmě nějakou přemrštěnou částku neřekne.
No a samozřejmě veškeré jízdné dohodnout předem, ještě před jízdou.

Mě celá ta sranda vyšla na zhruba 40 tisíc. 

Co focení:
Oficiálně je zakázáno pouze focení vojenských budov a úřadů. Například nádraží se fotit dají, policajti v pohodě přihlíželi, ale vyletěli, pokud jsem si chtěl vyfotit i jen obyčejný slaměný přístřešek sloužící jako hraniční kontrola.
Není problém fotit ve městech nebo na turistických místech. Ovšem pokud vytáhnete foťák na vesnici, tak si koledujete o rozbitý rypák. Zkusil jsem vytáhnout foťák ve vesničkách v Senegalu (tam to ještě jakž takž šlo, lidi jen hrozili a pokřikovali), ve vesničkách v Mali (docela agresivní, ale šlo spíš o prachy, které za focení požadovali), v Burkině (dvakrát po mně vyběhli bez náznaků snahy o domluvu, zřejmě ani peníze by nepomohli - nezkoumal jsem to, protože jsem utíkal) a v Ghaně (relativně bez problémů, jenomže jsem byl v Ghaně krátce)
Takže v podstatě jediné fotky lidí mám z rodiny, kde jsem tři týdny bydlel a i tak k focení svolilo jen pár lidí z rodiny večer před mým odjezdem.

Bezpečnost:
Jediné nebezpečí vám hrozí, když si šlápnete na tkaničku a spadnete na čenich.
Možná taky, když se budete prát s policisty a na náměstí vyřvávat, že prezident je blbec. Ale to jistě dělat nebudete, protože i sami Afričani říkají, že jejich vězení jsou strašná, takže to opravdu asi nebude nic moc.
Okradení hrozí jen v případě, že necháte věci pár dní bez dozoru jen tak někde pohozené.
Možná v Mali je to jinak, před krádežemi v Mali mě varovali už v Senegalu a to i policajti. Ale copak já vím, možná je to náhoda. 

Odkazy:

Ecesty - David Kučera všude byl a všechno viděl, takže všechno ví - stránky napráskané informacemi a deníky z cest, takže žádná suchá oficiální data

Z Maroka do Kamerunu - cestopis, jak má být. Krásně to v něm voní, smrdí, bolí a pálí. 

Sahel - něco o Sahelu, což je dobré si přečíst před cestou a ne po ní jako jsem to udělal já

Bongobongo - informace berte s rezervou, s hodně velkou rezervou, je tam asi tak 50% blbostí a 45% úplných blbostí. Zbylých 5 % informací se snad dá nějak využít

Dálky - asi na stejné úrovni jako předchozí odkaz

Dalších odkazů jsou jistě spousty, ale ne v češtině a jiným jazykům já nerozumím.

A jedna rada na závěr: Doufám, že těm mým kecům nikdo nevěří... aby pak na mě nenadával, až ho tam sežerou, skalpujou a naloží k utopencům.

zpět na hlavní stránku úchvatných Chochovin