Září 2000


1.9. 2000
Začala Dočesná. Zmatek, zmatek a a zase zmatek. Dnes poprvé mi udělal radost můj šéf. Celej den se neobjevil. Byl jsem na rautu na Líčkově a dělal jsem taxikáře trubačům, takže jsem ani moc nepil. Jo, když trubači odehráli fanfáry a ještě trochu zaprskali do trubek, tak šli dolů chlastat. Asi po dvou basách piva a pár litrech vína jim ale starosta vzkázal, že hráli hezky a Poláci i Němci je chtějí slyšet ještě jednou. No...pak už je slyšet nechtěli.... Večer jsem se nažral nějakým dobrým jídlem. Ani nevím jak se to jmenovalo, ale nebyla to ani čínská polívka, ani párek v rohlíku, ani chleba s hořčicí. To můžu říct jistě, protože tyhle jídla důvěrně znám.

2.9. 2000
Dočesná pokračuje. Dopoledne dělám kašpárka. Překládám projevy Němců, i když neumím německy. Sponzoři, starosta, senátoři a další VYP (nebo VIP, já nevím, jak se to píše) se evidentně baví. Je dost blbý, když si Němci pracně připraví desetiminutovej projev a já jim ho sprasím do vět typu:“Jsme tu rádi a je tu hezky“ a “Jsme rádi, že i počasí se vydařilo“ případně „To pivo je moc dobré“. No pak je raut, tak se zase cpu jídlem, který neznám a už asi v životě nepoznám, ale je to dobrý. Jím nějaký dobrý maso, ale nevím jaký, protože z masa znám jen buřty a taky jím takový malý bobulky, co říkaj, že jsou z ryb a jsou děsně drahý. A taky tam měli dobrý olivy, který jsem jim sežral všechny. Jenomže stejně neví, jak má vypadat správnej raut, protože tam bylo k pití jenom nějaký hnusný víno, navíc klidně přiznali, že hodně starý, takže určitě zkažený, ale na ferneta tam úplně zapomněli, barbaři nevychovaný. Hned z rautu jdu na podobně laděnej oběd a večer na večeři. S tím fernetem se nepolepšili, zase piju nějaký hnusný pití s olivou. No, tak jsem jenom vyžral z pár skleniček olivy a ten sajrajt jsem jim tam nechal.

3.9. 2000
Neděle. Konečně delegace odjíždějí. Vyřizuju placení hotelů a kolem oběda už jsem doma. Jitka má ze mě evidentně radost, protože místo abych se jí věnoval, tak furt jenom spím. Pak ji odvedu na autobus (pozdě, takže nemá místo na sezení) a pak jdu zase spát. Dokonce jsem se vykašlal i na hokej...budu se muset vymluvit, že jsem pracoval, ale to mi stejně nikdo neuvěří.

4.9. 2000
V práci zase pracuju!!!!! To snad není pravda! To už nemůže bejt náhoda, to už se mi stalo po několikátý a to tam dělám jenom půl roku!!! Prodal jsem nějakým turistům knížku a nechtěli účet, takže prachy jdou ke mně. Tak jsem si koupil žvejkačky a kolu. Už aby byla vejplata, zase budu mít nejmíň na tejden na ferneta a když mi zvýší osobko, tak i na čínský polívky, ale nechci předbíhat a dělat si planý naděje. Zítra možná půjdu s tím shnilým palcem za chirurgem, ale jestli se mi v tom bude zase rejpat bez umrtvení jako posledně, tak mu asi předvedu, jak ostrý má skalpely.

5.9. 2000
No tak jsem k tomu doktorovi nešel a dál vesele hniju. Taky jsem si pohrál s úvodní stránkou chochovin, tak jsem zvědavej, co jsem tím zase posral a kolik lidí si bude stěžovat. No a otevřel jsem příspěvkové či případně diskuzní fórum na téma "sraz u Brna". A zítra snad dostanu vejplatu.

6.9. 2000
Výplata! Zase splatím část dluhů, to je fajn. Tu značku, co jsem vohnul a vylomil přímo na náměstí už dali pryč, jenom jsem zvědavej, kdy tam dají novou. Asi dám návrh do vlády na rozšíření silnic, protože občas mám dojem, že mi ani dva pruhy nestačí. A nebo si řeknu o služební koloběžku, tu bych snad i zvládnul.

7.9. 2000
No tak jsem byl v hospodě s Tarabisem a Michalou. tý holce je už 21, ale je to furt neskutečná puberťačka. To Tarabisovi ani moc nevadí, ale ta holka je frigidní a to ho sere. V noci jsem jel domů.

8.9. 2000
Nic zvláštního, jenom jsem někam jel autem a vezl Tarabise. Další šílenej spolujezdec.

9.9. 2000
Jedu s Tarabisem na hokej. On vyjel už v 10 ráno, aby se dostal v půl třetí na led. No, na zimáku jsem mu řekl, ať se zatím rozbruslí. Když jsem vylezl ze šatny, Tarabis nikde. Ani na ledě, ani na střídačce. pak jsem se koukl do hlediště. Ten vůl tam seděl s nohama nahoře a chlastal pivo. V šest večer jsme byli zpátky. Takže kvůli deseti sekundám na ledě byl na cestě 8 hodin. Idiot.

10.9. 2000
Jel jsem do Prahy. Byli jsme s Jitkou v čínský restauraci. Moc dobrý jídlo. Nejdřív jsem si dal polívku, po který mi začalo hořet v hubě. Pak ještě kuřecí maso Ká-zí s ostrou omáčkou. Když jsem to ochutnal, propálilo mi to vnitřnosti a já si musel objednat sodovku. A když jsme vylezli, tak jsem ještě vypil litr koly, ale stejně mě v krku nechutně pálilo. Ale budu tam chodit častěji, moc dobrá restaurace. Potom jsme šli do ZOO a na cestě zpátky jsem si koupil kaktusy. Sice nevím, jak se takovej kaktus pěstuje a co se s ním dělá, ale byly hezký, tak jsem koupil hned čtyři. Večer jsem jel domů.

11.9. 2000
Jel jsem do Mostu a do Loun. Bohužel jsem vezl Tarabise. Celou cestu vyhrožoval, že mi pobleje auto. Cesta v pohodě. Akorát jsme málem vrazili do dodávky a pak vjeli mezi nějaký malý parchanty na kolech. Bylo hezký počasí, takže jsem každou chvíli musel přibržďovat, protože ten vůl Tarabis se kochal okolními ženštinami. Jo a zakázal mi dát si ferneta, že prej bysme nabourali. Idiot.

12.9.2000
Asi bych měl začít i pracovat, ale do pátku je času dost. ještě musím zajet do Německa, zítra do Mostu a pak vyplnit nějaký pitomý formuláře. Jo a zajistit fotografa a překladatele a reklamní agenturu a napsat jmenovací listinu a smlouvy o partnerských městech….Kurvajz, to asi nestihnu, to se na tu práci vybodnu, stejně bych to nestihl.

13.9. 2000
Středa. Jedu do Mostu. Vzal jsem pár stopařů. Jinak nic novýho. Vezmu si tejden volna a někam vyjedu s Tarabisem. Asi to bude jenom někde po český republičce, protože na to máme jen tejden a to ještě bez víkendu, protože mám hokej a Tarabis musí chodit do školy i na civilku zároveň.

14.9. 2000
Jedu do Německa. Parkuju v Thumu a ani nedostávám lísteček ani botu za to, že parkuju bez placení. Na cestě zpátky bloudíma bloudím, ale zase to má tu výhodu, že jezdím po nějakých okreskách, kde nic nejezdí, takže můžu zajet tu naší úřední Felicii. Nic moc, ale aspoň něco, lepší než ty archaický Favority, který bych občas klidně vyměnil za jízdu na koni, ten je aspoň rychlejší... No na tý okresce jsem potkal jenom nějakýho německýho dědulu-invalidu, kterýho jsem minul asi ve stočtyřiceti a dědulu, kterej měl na svým vozítku psanou maximální rychlost 25 Km/h to málem někam odfouklo. Na hranicích jsem si počkal v neskutečný frontě, jak za totáče, když jsme jezdili do dojčlandu pro boty a levnej salám.

15.9. 2000
Je to neskutečný, ale já ten pitomej projekt pro Phare stihnul. Dneska jsem jen zavezl konečnou verzi do Mostu a mám klid. Teď jenom vymyslet, kdy si vezmu to dovolenou. Jo a dneska jsem nevzal žádnýho stopaře, nikdo totiž nestopoval...asi začíná zima.

16.9. 2000
Celej den se flákám na chatě, žeru toasty, guláš a svíčkovou. Zase se přežírám jak to prase. Jo a dávám si ferneta.

17.9. 2000
Žádná změna….flákám se, žeru, kecám atd. A dávám si ferneta. Večer jedu do Žatce. Jede se hrozným autobuse, kterej asi nemá tlumiče, když se dveře zavřou, tak nejdou otevřít a když se otevřou tak nejdou zavřít. A řidič neumí řídit. A navíc nejedou žádný hezký holky, takže jak blbec musím čumět do tmy. A navíc za mnou sedí nějaký dvě důchodkyně, což by nebylo, nejhorší, ale jsou to důchodkyně - bejvalý učitelky. Takže celou cestu poslouchám idiotský kecy na všechno možný…prostě i ve svý omezenosti zkritizovaly všechno od počasí, přes „tu dnešní mládež“ přes počasí, pak nadávali, že se jim nelíbí na silnici kruháky, že zdražili rohlíky…no prostě kantorky. Tak mě napadlo, že by z takovejch lidí bylo dobrý pouliční osvětlení. Na hlavu bych jim namontoval lampičky a napojil je nějakým způsobem na tu jejich hubu, kterou furt žvatlaj. To by bylo energie, to by bylo světla! Oni tu hubu asi zavíraj jen při sexu, ale to určitě nebyl případ mých dvou spolucestujících, protože vzhledem k tomu, že byly starý, že se málem rozkládaly, tak zažili sex naposled za Masaryka a i na to určitě zapomněly v dobách akcí Z a nadšeného budování naší drahé vlasti.

18.9. 2000
Dneska vopruzoval na chatu Tarabis a jak je jeho zvykem (nebo spíš vrozenou vlastností), tak mluvil o smradu, úchylným sexu a mezi taková a podobná témata vkládal slova jako „trouba“, „megamamrd“, „kokot“ a veškeré možné varianty slova „mrdat“.
Asi třikrát mi přišla SMSka:
„Inu, tráva je zelená a míč je kulatej“
To by mě zajímalo, kterej idiot to posílal.
Večer jsem si dohodl s Tarabisem hospodu, ale usnul jsem v šest, takže se nic nekonalo. Probudil jsem se v osm a pak jsem do čtyř do rána nemohl usnout. Usnul jsem tvrdě právě ve chvíli, kdy jsem měl jít do práce, takže jsem jako obvykle přišel pozdě.

19.9. 2000
No, už se blíží moje dovolená a s ní čundr po vlastech českých a možná i jiných. Tarabis sice plácá furt něco o tom, jak by strašně rád jel taky a furt to slibuje, ale jak ho tak znám, tak se na něco vymluví a nikam nepojede. Jo a čtu si na stránkách Esquire Sexuální manévry pro pokročilé. No a statisticky to hodnotím takto: ze 12ti rad 3 neznám, z těch 9 co znám jsem 1 nevyzkoušel a z těch tří co neznám rozhodně nevyzkouším radu zvanou „Sněhová koule“. Teda snesu asi dost, ale tohle ne. Cituji: SNĚHOVÁ KOULE Jak to funguje. Po vyvrcholení, místo abyste ji nechal, aby vaše sperma utřela ručníkem nebo aby jej spolykala, zapojte se do procesu odstraňovaní sám. Pokud to má na svém těle, slízejte to nebo to jazykem vmasírujte do její kůže; pokud to má v puse, začněte ji líbat a vytvořte tím "sněhovou kouli", což znamená, že si to navzájem v puse převalujete. Jak to vylepšit. Můžete si na chuť semene zvyknout tak, že si předtím dáte sendvič s kyselou Gorgonzolou, tím svou lady ale nezískáte. Nezapomeňte, že semeno je z 90 % voda, tak se přestaňte bát a zkuste jej. Není to tak špatné, opravdu. A řekněme si pravdu, vždyť očekáváte, že ona jej polykat bude. Účinek na ženu. Toto opravdu způsobí, že úžasem vyhrkne, hlavně proto, že tak málo mužů je připraveno na tyto praktiky, pokud jde o semeno. Bude vás mít za vášnivého, zvířecího milence a zjistí, že se sama nemusí bát vyjádřit některé ze svých žhavých fantazií. Obtížnost. 4/10. Pokud překonáte prvotní odpor, je to hračka. Jestli stále pochybujete, přemýšlejte nad tím takto: prdy jiných lidí jsou nechutné, ale vy sám vydržíte s těmi svými pod dekou i několik hodin. A teď se zamyslete nad svým semenem. Konec citace. K týhle praktice mě nepřesvědčila ani ta rada s prdama na konci. No večer jsem obehrál Tarabise o 42 peněz, protože se me extrémně nedařilo a pak jsme navštívili asi 5 hospod. Dohromady jsme v těch pěti hospodách strávili asi 20 minut, protože jsme chtěli utopence, který sice na cedulích všude nabízeli, ale nikde neměli. Nakonec jsem si dal párek a dohodli jsme se, že si budem dělat utopence vlastní. Protože mi jel vlak asi až za hodinu, tak ještě stihl tarabis vyplenit zahrádku nějakýho svýho známýho. Říkal jsem mu, že chci jen jedno jabko, ale on když krade, tak se nezná. Takže nakonec nabral kilo jablek a asi tři kila rajčat a nějaký papriky. Samozřejmě, že jsme z toho nic nesnědli a tak jsme aspoň jako barbaři házeli jabkama a rajčatama na nádraží. Tarabis se ještě nudil a tak u telefonního automatu, do kterýho nehodil ani halíř, předváděl cituplné výjevy na téma ztracená láska. Je fakt, že mu to šlo dobře a i on se bavil, jak dojímá přihlížející, dokud mu ty přihlížející neřekli, že je automat už dlouho mimo provoz. Takže jako obvykle nakonec skončil jako ten největší idiot Tarabis. V půl dvanáctý už jsem byl doma.

20.9. 2000
Doma je nějakej klid. Když jsem se snažil zjistit, co se děje, protože to nebývá normální, tak jsem se dovědel, že ségra odjela před tejdnem někam do jižní Francie. Koukal jsem večer na zprávy a dávali tam vichřice z jižní Francie. Hezký to bylo, jak to tam bořilo jeřáby a byly z toho povodně. Moc hezký. Večer bohužel přijela další ségra, ale ta jede zejtra do Španělska. Budu se večer zase koukat na zprávy.

21.9. 2000
Zelí s Houmrem se vrátili z Itálie. Asi se jim v tom počasí, muselo fakt dobře stopovat. Od rána chčije, takže jsem přišel do práce zechcanej jak ta holka předloni na zábavě, co jí její mladej nachcal na záda.

22.9. 2000
Naposled v práci před dovolenou. Je báječný počasí. Mrholí, je mlha a spousta vody ve vzduchu. Sice mi tohle počasí perfektně vyhovuje, ale na čundr nic moc. Ještě nevíme, kam pojedeme, ale určitě se budeme motat kolem polských hranic, tak pro jistotu jsem šlohl mapu Polska. Večer jedu do Prt a v pajzlu Na hvězdě vyhrávám nad Tarabisem v kartách. Když jedu před půlnocí domů, je pořád skvěle vlhko a mírná zima a jde mi pára od huby, tak se ještě ještě chvíli flákám po městě.

23.9. 2000
Dopoledne chrápu, počasí se kupodivu změnilo v báječný na čundr. Je slunečno, ani náznak deště. Večer zjišťuju, že mi nic nejede z hokeje, takže na hokej kašlu. To mě štve, protože jsem mohl vyjet už v pátek odpoledne. Večer jedu za Tarabisem do hospody a vyhrávám v kartách.

24.9. 2000
Jedeme na sever. Jedu na čundrslevu do Mostu za dvacet peněz a pak na čundrslevu do Ústí, pak na Děčín. Tam sedáme do blbýho vlaku, takže si musíme koupit plnej lístek z Děčína do Kamenice! No, ale jedeme až do Rybniště. Ve vlaku vyhrávám nad Tarabisem v kartách. Jedeme v kupé s nějakýmu na první pohled slušnejma důchodcema. Jenže Tarabis to nebere na vědomí a pořvává na mě „ty kokote“, „debile“, „na to se vyseru“ a další výrazy obdobného ražení. Potom se vymlouval, že si těch důchodců nevšiml. Jenže to kecá, protože když na sebe ten hodnej děda převrhnul pivo ve snaze opětovat mávání nějakejm holkám, co na vlak mávaly, tak se Tarabis začal nehorázně řezat, do toho ta babka začala na dědu řvát, děda začal koktat, já se začal taky smát, Tarabis začal smích prokládat výrazy typu „jóóó“ a „výborně“ no prostě šou. Jdeme do Kyjova a místo 3 kiláků bloudíme a jdeme ty 3 kiláky asi 4 hodiny. Spíme pod převisem. Furt mlátíme do kytar, až mě z toho bolí pařáty. V noci je Tarabisovi kosa, což pak ještě poslouchám 10x denně.

25.9. 2000
Ráno jdeme do hospody, vyhrávám v kartách. Pak jdeme nakoupit, protože v Kyjově není obchod. Jenže ani v tý díře, kam nás poslali zrovna není otevřeno, tak jdeme až do Lípy. Na náměstí obehrávám Tarabise v kartách a koukáme na holky. Jedna byla moc fajn, takže za ní Tarabis okamžitě vystřelil. Jenže smrděl, byl v otrhanejch věcech, v ruce nákup, no prostě žádnej sexuální idol, takže to vzdal už před cílem. Pak jsme šli do hospody a pak spát. Tarabis už nechce hrát karty!!!!

26.9. 2000
Jdeme do Chřibský. Je to asi 25 kiláků, Při našem bloudění si vybíráme nejblbější cestu a taháme kytary přes skály, furt nahoru, dolů, jak pitomci. Pak si ještě necháme poradit od nějakýho dědy z Olomouce, kterej to tam vůbec neznal, zatímco my tam byli snad potisící.. Takže další bloudění. Večer jsme konečně dorazili do Chřibský a šli hned do hospody. Tarabis furt nechce hrát karty!!!

27.9. 2000
Celej den se vyvalujeme na sluníčku, jenom odpoledne jdeme do hospody. Večer mě Tarabis učí, jak říkaj Somálci „to je dobrý!“, jak se francouzsky řekne „Já chci píchat“ a tu samou větu mě učí i v argentinský španělštině. A furt nechce hrát karty!

28.9. 2000
Ráno asi minutu mrholilo, tak jsme se sbalili a jdeme do Rybniště na nádraží. Vlak nám jel hodinu před naším příchodem a další jede až za šest hodin. Tak hrajem na kytary, ale protože tam nejsou ženský, tak toho brzo necháváme. Postupně zjišťuju, že jsem chytil angínu nebo chřipku nebo něco takovýho. Tak kašlu na Polsko a jedu s Tarabisem. Než nám přijel vlak, tak jdeme do hospody. Tarabis už zase hraje karty, tak jsem ho obehrál. Na cestě domů se daří čundrslevy, akorát za Děčínem musíme nahánět průvodčího, ale daří se, chytili jsme ho ještě před Ústím. Doma mám zakázáno jít dovnitř, protože smrdím. Marně vysvětluju, že je to po čundru bez vody normální. Takže jsem přinucen se umejt. Večer zvesela bleju a je mi na hovňo.

29.9. 2000
Volal Tarabis, že je nasranej, protože mi zapomněl zaplatit poslední výhru v kartách a je konec měsíce, takže by to měl i s úrokama. Zítra asi přijede vopruzovat a dobrovolně platit. Volal docela dlouho, asi neměl doma otce, kterej mu dělá telefonní dozor. Ségra šla zase chlastat, takže celej večer po sobě cákala nějaký smrady, strkala si do vlasů nějakou tyčku, tak je pak měla zkroucený a nakonec si vlasy pocákala nějakým lakem. Ten lak stál přes sto peněz!!! Nechápu, co je na něm tak zvláštního, když v domácích potřebách stojí nejdražší asi padesátku a to je ten nejlepší. Lesklej a je na dřevo i na kov!

30.9. 2000
Dneska jsem v obýváku sundával tapetu a drhnul zeď, jelikož si matka usmyslela, že tam nebude tapeta, ale malba. Ach jo. Jsem celej zadělanej od toho oškrabávání, celej bílej, vypadám jak angorák. Koukal jsem na TV a říkali tam, že panda tři čtvrtiny života prospí a zbývající čtvrtinu žere a souloží. Je to takovej opak Tarabise, ten čtvrtinu života spí a ….no, moc toho teda nesežere.


WebZdarma.cz